Velké téma pro všechny maminky, které dbají na správnou výživu svých dětí, je mlsání sladkostí
a konzumace cukru jako takového vůbec. Sladká chuť je lidem přirozeně příjemná. Při konzumaci sladkých potravin se uvolňují látky, které v mozku navozují pocit štěstí, spokojenosti a klidu. Malým dětem není potřeba sladkou chuť odpírat, protože dítě ji bude o to více vyžadovat. Podstatné je, aby v dětském jídelníčku byly rovnoměrně zastoupeny všechny chutě. Žádná chuť by neměla výrazně převažovat a žádná by neměla být výrazně silná (velmi sladké, slané či kyselé potraviny).

Abychom začali od A, je dobré ve zkratce popsat správný způsob odstavování dítěte od mateřského (či umělého) mléka. To by totiž mělo začít dostatečně brzo (kolem 6. měsíce věku). Každá nová chuť a vůně, kterou dítě zhruba do druhého roku života pozná, mu bude s velkou pravděpodobností blízká po celý život. A nejen chuť, ale i vyváženost chutí, barev, konzistencí atd. Pokud bychom měli být konkrétní, tak pomineme-li nutriční požadavky, jako první příkrmy bychom měli volit ty, které nemají výraznou chuť a aroma. Až potom, co je dítě bez problémů konzumuje, bychom měli přidávat další, výraznější a pro dítě atraktivnější chutě. Například, až když děťátko jí bramborové pyré a různé druhy zeleniny, zkusíme mu nabídnout ovoce. Velmi často vídám chyby některých maminek, které tvrdí, že pokud miminku kaši neosladí, tak ji nebude jíst. Pochopitelně nebude, protože neslazenou kaši nikdy ani neochutnalo. Sladká chuť je pro naše smyslové vnímání tak atraktivní, že vytlačí ostatní, velmi jemné nuance chutí a vůní, kterými pokrm disponuje.

Probojujeme-li se tímto náročným obdobím a můžeme-li zhruba ve třech letech dítěte s čistým svědomím říct, že jí všechno (nebo téměř všechno – každému může něco skutečně vadit), máme z velké části vyhráno. Stravovací návyky, které jsou do této doby vytvořeny, lze tak trochu přirovnat k rodnému jazyku. Vždy již zůstanou vryty do paměti a toto dítě, později dospělák, se k nim bude celý život podvědomě vracet, byť se bude možná snažit je vědomě potlačit či přetvořit (ne vždy jsou totiž tyto návyky správné).

Velký závitek s dvěma proužky čokoládové náplně a pudinkem.

Velký závitek s dvěma proužky čokoládové náplně a pudinkem.

Co z toho všeho vyplývá? Především to, že pokud je dětský jídelníček zdravý jako celek a pokud je v pořádku již od samého počátku, klesá pravděpodobnost, že by občasný výkyv z normálu škodil zdraví. Pokud rodiče nebo prarodiče dopřejí dětem občas nějaké sladkosti a pokud u toho nenadělají příliš povyku (tj. nenavodí dítěti pocit, že sladkost je něco skutečně výjimečného nebo něco opravdu nezdravého), činí dobře. Dříve nebo později neovlivní, které potraviny si bude potomek do svého jídelníčku sám zařazovat a zdravý přístup ke sladkostem mu pomůže začleňovat je v přiměřeném množství. Co si tedy z výše uvedeného vzít? V podstatě to, že v pořádku není ani příliš časté a časné nabízení sladkých jídel dětem, ani jejich démonizování a zakazování. Zlatá střední cesta, ostatně jako v mnoha jiných případech, je i zde nejlepší.

Velký závitek z máslového plundrového těsta s tmavou lískooříškovou náplní s kakaem a drcenými lískovými oříšky. Na povrchu sypaný čokoládovými vločkami a drcenými lískovými oříšky.

Velký závitek z máslového plundrového těsta s tmavou lískooříškovou náplní s kakaem a drcenými lískovými oříšky. Na povrchu sypaný čokoládovými
vločkami a drcenými lískovými oříšky.

Tento přístup platí i pro sladké pečivo. Na příkladu si můžeme ukázat, jak by to asi mohlo s pečivem v dětském jídelníčku vypadat. Pokud již dítě (mezi 4. a 6. měsícem věku) zkusilo lepek a toleruje jej, můžeme jeho množství v jídelníčku pomalinku zvyšovat přidáváním různých druhů obilovin (v podobě kaší) s obsahem lepku. Přecházíme-li pak na pevnou stravu, zkusme dítěti nabídnout obyčejný bílý rohlík. Celozrnný nebo vícezrnný malým dětem nedáváme, ale o tom jsme už psali v předchozích povídáních o pečivu. Někdy děti lépe jí obyčejný pšenično-žitný chléb, protože se jim nelepí na patro a jazyk. Jakmile se děti naučí jíst chléb a rohlíky, stanou se jejich oblíbenými potravinami. Postupně je přijmou jako běžnou součást jídelníčku a my jim můžeme zkoušet podávat další a další typy pečiva včetně různých placek, domácího pečiva atd. Až když víme, že tyto nesladké druhy naše maličké bez problémů jí, můžeme nabídnout například vánočku bez ořechů a mandlí, postupně různé koláče s tvarohem, povidly atd. (dle věku a tolerance). Upřednostňujeme pečivo z kynutého těsta, raději pečené než smažené. Křehké sladké pečivo nebo smažené (koblihy atd.) jsou energeticky bohatší již svými nutričními hodnotami představují zbytečně velkou zátěž a u dětí je na ně vždy času dost v pozdějším věku (tzn.: dětem je sami nenabízíme ani je v jejich konzumaci nijak nepodporujeme).

Pro zdravý fyzický i sociální vývoj dítěte je nejlepší zdravý přístup k jídlu. Dospějete-li do stavu, kdy svému školákovi můžete běžně nabízet celozrnné, vícezrnné, sladké i slané pečivo a kdy víte, čeho může být v jídelníčku méně a čeho více a skutečně tomu tak i je, udělali jste pro své dítě a jeho zdraví maximum.

BlankaProchazkova_1

 

 

 

Bc. Blanka Procházková, registrovaná nutriční terapeutka

PS: všechny „Rady nutriční specialistky“ najdete v stejnojmenné samostatné rubrice na jednom místě:-)

Facebooktwittergoogle_pluspinterestmail

Diskuze

Váš e-mail se nezobrazí.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>