4007092_TOUST_TRIZRNNY_5951_200_mmMůžu uvařit cokoliv dobrého a zdravého, trávit v kuchyni hodiny a hodiny, máloco ale způsobí dětem takovou radost, jako když řeknu, že budou toasty. S náplněmi se dá experimentovat do nekonečna – podle aktuálního obsahu lednice – šunka a sýr je klasika, hruška a sýr s modrou plísní můj favorit, a když mezi dva plátky světlého toastového chleba dáte kousek másla, špetku skořice, plátky jablek a kapku medu, chutná to skoro jako štrúdl.

U většiny druhů chlebů a pečiva je historie spletitá a sporná. U toastového chlebu je ale jasno. První elektrický topinkovač si nechal v roce 1893 patentovat pan Alan MacMasters z Edinburghu. Pradědeček dnešních přístrojů se ale přehříval a moc se neprodával. Zdokonalil ho v roce 1905 Američan Albert Marsh a už v roce 1909 firma General Motors uvedla na trh první komerčně úspěšný model. A v roce 1928 se objevil první strojově krájený toastový chléb. Kde jinde než v USA.

Je jedno, jestli máte rádi nasucho opečený krajíc, který z přístroje „vyskočí“, nebo dva plátky chleba zapečené s nějakou dobrotou – podstatou úspěchu je u toastového chleba tvar, protože se v přístrojích dobře a rovnoměrně opeče.

Klasický čtvercový bochníček dnes koupíte v mnoha variantách od světlých po tmavé, obohacené různými semínky a vločkami. Záleží jenom na vás, jestli si suchý krajíc potřete pomerančovou marmeládou jako Angličané, nebo obložíte dokřupava osmaženou slaninou a volským okem jako Američané. Anebo si koupíte jeden z těch hi-tech přístrojů, který vám na chléb „vypálí“ obrázek z počítače.

Facebooktwittergoogle_pluspinterestmail

Diskuze

Váš e-mail se nezobrazí.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>