Příloha a nádobí v jednom – to je podle mě to, čemu pita chléb vděčí za svou popularitu. Možná ho znáte jako chléb arabský nebo libanonský – podstata je ale stejná. Kulatá chlebová placka, ve které se po rozříznutí objeví kapsa jako stvořená pro různé šťavnaté náplně.

Pita chléb

Pita chléb

Jeho historie je úctyhodná, první zmínky o něm se objevují už zhruba v roce 2500 př. n. l. v oblasti Mezopotámie, odkud se rozšířil do celého středomoří a na Blízký východ.

Ve své podstatě je to lehce kynuté pečivo z pšeničné mouky. Placky se pečou při velmi vysokých teplotách, což způsobí, že se při pečení dramaticky nafouknou a při chladnutí zase „spadnou“. Tím se od sebe oddělí vrstvy těsta a vznikne charakteristická kapsa. Pita chléb se používá k plnění nebo jako příloha k různým omáčkám a dipům.

Na pitu a souvlaki v Řecku narazíme téměř všude. Dostaneme je v pouličních stáncích rychlého občerstvení stejně jako v tavernách nebo hotelích.

Na pitu a souvlaki v Řecku narazíme téměř všude. Dostaneme je v pouličních stáncích rychlého občerstvení stejně jako v tavernách nebo hotelích.

U nás je nejznámější jako součást řeckého gyrosu nebo libanonského falafelu. Dá se však plnit čímkoliv a díky svému tvaru je to ideální jídlo „do ruky“.

Pita chléb koupíte už poměrně běžně v obchodech a já ho ráda používám kvůli tomu, že můžu skvěle zužitkovat třeba zbytky pečeného kuřete nebo i sekané. A dostanu tak do dětí zeleninu, se kterou je jinak boj. Když si pitu můžou samy naplnit kousky okurky, strouhanou mrkví nebo kukuřicí, tak je to nesmírně baví a zelenina rychle mizí.

Facebooktwittergoogle_pluspinterestmail

Diskuze

Váš e-mail se nezobrazí.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>