Legenda praví, že jistý nešikovný pekařský učeň nedával pozor a pečivem naložený plech se mu vysypal do nádoby s roztokem louhu. A protože se jídlo nevyhazuje, zkusili zachráněné kousky upéct. Nejen, že se nikomu nic nestalo, ale takto připravené pečivo zaujalo všechny svou netradiční chutí natolik, že se záhy stalo zejména v Německu velmi populární.

Louhované pečivo poznáte snadno. Má světlou, hutnou střídku a výrazně lesklou hnědočervenou kůrku, která se zdobí hlubokými zářezy a často také posypem z hrubozrnné soli nebo semínek. Základem je obvykle nějaká modifikace kynutého těsta – více či méně tučného. Po vykynutí se pečivo namáčí v mírně zásadité lázni, která lehce naruší povrch pečiva. Díky tomuto speciálnímu postupu získá pečivo při dopékání krásně lesklou hnědou kůrku a chuť typickou pro louhované pečivo. Příprava zní možná trošku exoticky, ale ničeho se nemusíte bát. Používá se roztok s nízkou koncentrací a navíc se i toto malé množství díky působení tepla při dopékání změní na naprosto neškodnou jedlou sodu.

Nejtypičtější představitel je louhovaný preclík, ale o tom zase příště:-)

Facebooktwittergoogle_pluspinterestmail

Diskuze

Váš e-mail se nezobrazí.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>