Od starověkého Řecka až po moderní bagety

Chléb a pečivo zná lidstvo již z doby kamenné. Samozřejmě pečení od té doby prochází neustálým vývojem, a to nejen v závislosti na dostupnosti surovin, ale také na vývoji technologií. Nesmíme zapomenout ani na společenské a kulturní zvyky, chuťové preference, nebo v posledním období i tlak zastánců zdravé výživy.

Řecké „pekařské“ vynálezy

Starověcí Řekové přispěli k pokroku hned několika pekařskými vynálezy. Vyrobili například první mlýn, zvaný olynthský. Nešlo, pravda, o nic extrémně sofistikovaného. Mlýn tvořily dva čtvercové kameny položené na sebe a otroci jimi točili pomocí páky. Řečtí pekaři se ale zasloužili i o další prvenství – vynalezli sladké pečivo. Pozor, nemáme na mysli jen chléb s přísadou medu, ale skutečně první koláče (mléčný a medový koláč dostávali vojenští hrdinové jako vyznamenání) nebo vdolky. V období antického Řecka se rovněž zrodila profese pekaře – v Řecku vznikají také první pekařské cechy. Existují záznamy z 2. století po Kristu, kde řecký spisovatel, gramatik a řečník Athénaios zmiňuje 72 druhů pečiva, jež se tenkrát vyráběly v Athénách.

Římská sázka na pečivo!

Vynález pečiva si samozřejmě přivlastňují i Římané – dodnes tvrdí, že se o tento vynález zasloužil bůh Panus. Pravděpodobně se však pečivo naučili vyrábět díky kontaktu s řeckou civilizací. Římané unesli helénské pekaře a tito otroci je následně naučili pekařskému umění. A protože pro své orgie vyžadovali bohatí Římané nezvyklé pochoutky, setkáme se skutečně s nečekanými druhy pečiva a chleba, například s ústřicovým, vaječným, máslovým, koprovým, pepřovým, lotosovým, později i pivním a podobně. Římští pekaři vylepšili řeckou techniku hnětení těsta a tak začali vyrábět nové tvary pečiva – lyry, ptáky, hvězdy a jiné. Především galské a iberské pečivo, do kterého se přidávala pivní pěna, bylo známo svojí lehkostí.

5000653 - 5000655 - 5000181 - 5000652 - 5000654 (kopie)

18. a 19. století: II. pekařská revoluce

Období průmyslových a vědeckých objevů samozřejmě významně přispělo i k modernizaci přípravy a výroby pečiva. Jde především o automatizaci, protože díky strojům nahrazujícím lidskou práci bylo vše jednodušší a rychlejší. Navzdory tomu se v období první světové války, díky všeobecnému nedostatku, stalo pečivo luxusem. 20. léta byla naproti tomu bezstarostným a lehkovážným obdobím. Pečivo se stalo opět běžně dostupným. V tomto období se také začaly vyrábět i slavné a populární bagety – z francouzského baguette (v překladu hůlka, proutek). Pro svůj protáhlý tvar a výrazně křupavou kůrku se staly celosvětově rozšířeným druhem pečiva. Druhá světová válka bohužel znovu přinesla bídu a pustošení. Pečivo bylo nekvalitní a na příděl. Mělo šedavou barvu a bylo vyráběno ze směsi celozrnné mouky, pšenice a mouky získané z bobů, kukuřice, ječmene, brambor a rýže.

Chuť dneška

Po konci druhé světové války nastal opětovný rozmach bílého pečiva. Tmavý chléb až příliš připomínal válečné časy a lidé už o něm nechtěli nic slyšet. Dnes se naopak těší velké oblibě – klademe však mnohem větší důraz na jeho chuť a kvalitu. Výrobci pečlivě vybírají ingredience, s novými chutěmi experimentují střízlivě tak, aby pečivo bylo chutné a křupavé. Dobrou zprávou je i otevírání hranic, které přispívá k rozšiřování našich chuťových obzorů. Navíc, dnes není problém koupit i specifické druhy pečiva (bio, s nízkým obsahem soli, cukru, s máslem i margarínem, celozrnné nebo bezlepkové).

Facebooktwittergoogle_pluspinterestmail

Diskuze

Váš e-mail se nezobrazí.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>