Má nesčetné množství podob, patří k našemu každodennímu životu a nikdy nezevšední. V naší historii pečivo hrálo nezastupitelnou roli odjakživa. Možná vás překvapíme, ale počátky pečení spadají již do období neolitu. Ano, mluvíme o době někdy okolo 10.000 let před naším letopočtem, kterou na hodinách dějepisu označujeme také jako mladší dobu kamennou.

Pravěké křupání

I před příchodem chleba a pečiva tvořily základ lidské potravy obiloviny. Tehdy se však vařily pouze kaše, případně se pekly placky. V neolitu totiž lidé sklízeli nanejvýš divoké, hojně rostoucí obiloviny, které rozdrtili a získali tak hrubou mouku. Právě z ní se začaly připravovat jednoduché placky pečené na otevřeném ohni. Na Blízkém východě byl již od 8. tisíciletí před naším letopočtem kočovný/nomádský způsob života postupně nahrazován hospodařením na jednom místě bez nutnosti stěhování. Díky příznivým klimatickým podmínkám byli totiž místní farmáři schopni pěstovat mnoho druhů travin. Tehdejší kmeny se tak usazují a spolu s rozvojem primitivního zemědělství se objevuje také první pečený chléb. Mimochodem z období přibližně 7 000 př. n. l. byly objeveny i první pece kuželovitého tvaru. Ty se dodnes používají v Afghánistánu, kde se nazývají „tanur“ nebo „tafur“. První typy chlebů byly nekynuté. Mezi ně patří například pitta nebo naan. Díky své měkkosti a tenkosti dobře posloužily jako základ dalších pokrmů, lidé do nich začali vkládat kousky masa a zeleniny (předchůdci plněných baget a sendvičů). Různost typů i ingrediencí nevznikala náhodně. Zásadním způsobem ovlivňovaly podobu chleba dostupnost surovin a geografické i společenské podmínky.

Kvašený chléb – omyl, nebo vynález tisíciletí?

Z archeologických objevů vyplývá, že kvasinky se při výrobě chleba začaly používat až okolo roku 5 000 před naším letopočtem. Jak se vlastně podařilo kvasinky objevit, je dodnes záhadou. Jedna z legend praví, že jeden roztržitý egyptský pekař (mimochodem, všimli jste si, že náhoda bývá v našich dějinách často „iniciátorem“ velkých objevů?) zapomněl připravené obilné těsto někde v koutě a těsto zkvasilo. Po upečení vznikla lahodná pochoutka s křupavou kůrkou i kyprým středem, které se tradiční placky nemohly rovnat. Nová lahůdka se začala rychle šířit, a  to i přesto, že si někteří Evropané egyptské pekaře dobírali, že svůj chléb nechávají „hnít“. O to víc v této souvislosti překvapí, že se o „vynález chleba z kvásku“ hlásí právě starověcí rivalové z Řecka. Pověst říká, že za vše může zapomnětlivost jedné z aténských otrokyň. Ta měla nechat těsto v amfoře z hlíny tak dlouho, až začalo samovolně kynout. Dívka se bála trestu a chtěla svůj prohřešek zatajit. Smíchala tedy nakynuté těsto s obyčejným a jala se péci chléb. Výsledné pečivo však zřejmě zachutnalo všem okolo.

Díky Egypťanům za…

Jedna zajímavost… Egypťané sice disponovali velmi úrodnou půdou na březích Nilu, kde brzy začali v hojné míře pěstovat obiloviny, ale sklizeň a zpracování obilovin byly velmi náročné. Obilí sklízeli ručně pomocí dřevěných zahnutých mačet, které se podobaly dnešním srpům a kosám. Egypťané své poznatky z pěstování a zpracování obilí dokázali „přetavit“ i do mnoha dalších vynálezů – např. síta, které z mouky odstraní nečistoty, především kamínky a zrnka písku. Egyptské ženy experimentovaly i s chutěmi – do těsta přidávaly různé příměsi, například sezamová semena, med, ovoce, bylinky.

Pokračování příště:

Křupavá historie II: Od starověkého Řecka až po moderní bagety

Facebooktwittergoogle_pluspinterestmail

Diskuze

Váš e-mail se nezobrazí.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>